Naše české acháty vznikaly „horkým procesem“ během vulkanických epizod v dávné geologické historii našeho území. Během chladnutí lávových proudů a příkrovů (často mocných několik metrů) unikaly plyny a jejich bubliny uvízly v tuhnoucím magmatu. Současně prázdný prostor bublin vyplňoval SiO2, křemičitý roztok v různých modifikacích obohacený o další minerály, např. kalcit, baryt, goethit a prvky manganu, železo a měď.
Uspořádání minerální výplně bublin, budoucích pecek, ovlivňovalo prohřátí láv, tlak a zmíněný chemismus směsi. Tak vznikly různé variace křemene jako krystalické drůzy, geody a acháty (mechový, hladinkový, krajkový, domečkový, brekciový, atd.). Vzácněji výplň chybí a zůstal volný prostor, nebo nevzhledná směs, případně jen průsvitný chalcedon.
Mateční horninou můžou být vulkanity, paleobazalty-melafyry, diabasy, porfyry a ryolity, ale i sedimenty nebo hadce při jejich zvětrávání, kde bývá křemen zastoupen nejčastěji jako opál. Drobnější achátové kresby obsahují i dutinky zkamenělých dřev.
Erozí se acháty dostávají do svahovin a dále do koryt a sedimentů vodotečí. Typické jsou naleziště v třetihorních štěrkopískových náplavech Labe, Cidliny a Jizery, daleko od zdroje-mateční horniny. Tyto naleziště se nazývají sekundární-druhotné.
Přesná teorie vzniku achátů neexistuje, každopádně každý kámen je originál, co se týče zvrstvení, barevné škály, velikosti a zejména tvaru, který kopíruje prostor ve kterém vznikal od obvodu ke středu.
autor článku: Kamil Kotouček, 28. 11. 2011
